Mirek Z.:

Je naše církev (myslím teď hlavně v Čechách a na Moravě) schopná vnímat nové výzvy, za kterými stojí Pán a které přináší nová doba? Je schopna na ně reagovat? Jak je to s církví v zahraničí?

Biskup ThDr. Petr Esterka:

Myslím, že ano, ale není to jednoduché. Protože mnohé nové výzvy jsou na první pohled těžko přijatelné.

Jak píšu ve své knížce »Rozhodni se pro risk« — např. přístup k homosexualitě. Když se řekne, že Bůh stvořil všechno a všechno je to dobré, tak stvořil i homosexuála. My ale nepřijímáme nejen homosexuály, ale např. ani rozvedené... a to děláme velikou chybu. Právě tyto lidi bychom měli přijímat do svých komunit a farností. Právě s naší podporou by si měli uvědomit, že nejsou zavržení. A oni se musí přijmout takoví, jací jsou.

Církev učí, že homosexuální orientace není hříšná, ale že homosexuální chování je hříšné. Čili každý homosexuál by měl žít v celibátu. Celibát je ovšem dar. A dostává každý homosexuál dar celibátu? Asi ne. Co s tím tedy budeme dělat? Žádnému křesťanovi by neměl druhý člověk vadit!

»Věříte vlastně v život po porodu?«

»Ano, věřím, že život po porodu existuje. Podle mě je náš život tady jen proto, abychom byla dost silná na to, co nás čeká.«

»Hmmm, podle mě žádný život po porodu není. Jak by měl vůbec takový život vypadat?«

»No, já přesně nevím, ale určitě tam bude více světla, než je tady. A možná, že dokonce budeme sami běhat a jíst ústy.«

»Jíst ústy, to je směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A běhat, to přeci nejde, vždyť pupeční šňůra je příliš krátká už teď.«

»Určitě je to nějak možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme tady zvyklí.«

»Vždyť se odtamtud ještě nikdo nevrátil. Já myslím, že porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.«

»Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat. Věřím ale, že tam uvidíme maminku a ona se o nás postará.«

»Máma? Vy věříte na mámu? Vy jste ji někde viděl?«

»Vždyť je tu všude kolem nás, jsme a žijeme v ní a jejím prostřednictvím. Bez ní vůbec nemůžeme existovat.«

»Za celý svůj život jsem nikde žádnou mámu neviděl — podle mě prostě nic takového není.«

»Někdy, když jsme zticha, můžete zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím, že náš skutečný život začne až potom.«

Vulgáta přeložila a ponechává to i Neovulgáta: »lidem dobré vůle«; v řeckém znění však ta »dobrá vůle« jde od Boha, ne od lidí.

Jako rodič často pociťuji bolest při slavení nedělní eucharistie - společné večeře všech, kdo jsou v Kristu pokřtěni. To, co sám doma nikdy nedělám, se v kostele pravidelně děje ve chvíli, kdy se podává přijímání. Malé děti, které nejsou "ve věku rozumového rozlišování," se totiž nemohou účastnit večeře křesťanů shromážděných jako obec věřících.

Bylo by opravdu šokující slyšet o takových rodičích, kteří by od svých dětí požadovali, aby nejprve prokázaly, že jsou hodny k rodině patřit, že chápou, co to znamená připojit se k rodinnému stolu, či aby si to zasloužily tím, že by byly schopny vysvětlit, jaký to má význam.

"Bylo by to absurdní," píše jeden komentátor k tématu přijímání dětí, "aby matka odepřela své city dítěti jen proto, že by dítě nechápalo, co city znamenají". Taková nepředstavitelná praxe by jen znetvořovala hodnotu a dobrotu toho, co znamená být rodinou. Jeden z největších darů života - přináležitost k rodině - by se proměnila v hrozivé břemeno. K tomu by pak pokřivila pravý význam rodinného stolování jako lidského přivítání a potvrzení.

U labutí pozorovali biologové opakovaně, že se dvěma samečkům podařilo zahnat rodičovský pár od hnízda a sami potom vychovali jejich mládě. Agresivnější samečci dokázali pro své mládě získat více potravy a lépe ho ochránit před nebezpečím. Osmdesát procent homosexuálních párů takto dokázalo dovést mláďata úspěšně k dospělosti, zatímco u smíšených párů to bylo pouhých třicet procent.

Známým případem homosexuálních pěstounů jsou dva supi v jeruzalémské zoologické zahradě. V roce 1999 si tu postavili hnízdo a začali s milostnými hrátkami. Se svolením ředitelky zoo dostali nakonec do hnízda vejce, které pak vyseděli a mládě vzorně vychovali.